Poslední kulturní záležitostí roku 2025 byl silvestrovský koncert Dana Pazdírka.
Musíme ještě poděkovat dětem a žákům ze ZŠ a MŠ Osová Bítýška za krásná novoroční přání.
První domovní společenskou akcí v novém roce se stala novoroční Mše svatá v pátek 2. ledna, již klasicky na oddělení Pomněnky.
V úterý 6. ledna přišla vzácná návštěva až z dalekého Východu. Zavítali k nám tři mudrci Kašpar, Melichar a Baltazar. Přinesli s sebou královské dary - zlato, kadidlo a myrhu. Popřáli všem klientům i zaměstnancům zdraví a požehnání do nového roku. Zavítali popřát i studentům Univerzity třetího věku, kde zrovna probíhala výuka. Přednáška profesorky Polákové ze základů psychologie nabídla téma: Psychologie barev a v kurzu arteterapie jsme znázornili téma: Čtyři pocity, které v nás vyvolají čtyři hudební ukázky různých žánrů.
Co se týče větších společenských akcí, těch po svátečním maratonu ubylo. Ve volnějším chodu jsme pomaloučku začali vyměňovat vánoční dekorace a světýlka za typicky zimní výzdobu. Přestal svítit i vánoční strom v atriu a na terase na oddělení DZR ve třetím patře. Zásluhou šikovné Ivy Čechové se obměnila i výzdoba u hlavního vchodu do našeho domova. Pokud padal sníh, vyjeli jsme si před budovu chytit pár vloček do dlaní, dokonce jsme i stavěli "huhuláky", kteří potěšili imobilní klienty, ovšem v teple pokojů pěkně v postelích. Také jsme třídili mrkev, háčkovali, natírali dřívka, trénovali paměť, navlékali korálky, motali klubíčka z vlny, uklízeli a každé pondělí cvičili poctivě jógu s dobrovolnicí Janou Mazánkovou.
Proběhl i kurz edukační canisterapie a nesmíme zapomenout na rehabilitační místnost ve třetím patře, kde jsou na nástěnkách zachyceny naše fyzické výkony. A že jich bylo, a i nadále hojně přibývá.
Krásnou zimní tradicí, která neodmyslitelně patří k dlouhým zimním večerům, je draní peří, kterému jsme se věnovali celý týden.
Další lednové výuka na Univerzitě třetího věku se konala v úterý 20. ledna V lekci psychologie jsme se učili: Barevným testům osobnosti a v arteterapii jsme prázdnému výkresu otiskli tvář: Nejkrásnější vzpomínky z dětství.
Leden nastavil celkem rychlé tempo a únor mu od samého začátku šlapal na paty.
Hromnice tento rok vyšly zrovna na pondělí, přidaly o hodinu víc a vánoční dekorace tak poslaly definitivně alespoň na rok do krabic. Před odstrojováním světýlek a stromečků jsme ještě stihli cvičení jógy, kde jsme se pořádně rozdýchali a uvolnili.
Výuka na Univerzitě třetího věku 3. února přinesla téma z psychologie: Potřeby a pyramida potřeb, studenti arteterapie zkoumali: Karty Lucie Ernestové. Těmito přednáškami jsme otevřeli další semestr, protože to byla již 11. lekce, která začínala 9. září 2025.
Čtvrté únorové dopoledne jsme trávili s dobrovolníkem z organizace Střed panem Miloslavem Svitáčkem na univerzitě. Připravil si pro nás přednášku o cestování: Putování za obyvateli srbského Banátu.
Ve čtvrtek 5. února proběhla edukační skupinová canisterapie s Luďkem Trojanem.
V pondělí 9. února proběhlo cvičení jógy s dobrovolnicí Janou Mazánkovou a hned po cvičení na jídelně naši jogínci začali s prvními přípravami na letošní domácí zabijačku. Společně jsme za zvuků hudby očistili a nakrájeli všechnu kořenovou zeleninu, kterou jsme zužitkovali o den později.
V úterý 10. února v 6:00 ráno jsme zatopili pod kotlinami, aby co nejdříve začala vřít voda. Ani větrné počasí nebylo na obtíž, naopak podmínky byly jako pro klasickou vesnickou poctivou zabijačku. Zatímco polévka určitě musela dráždit vábivou vůní naše sousedy v bytovém domě, hned po snídani na jídelně jsme začali krájet sádlo na křupavoučké škvarky. Zabijačkovou polévku dovedly k dokonalosti kroupy a že se celkově povedla jsme si odsouhlasili při obědě. Opravdové boule za ušima nám vyskočili z ovaru, který jsme si s chutí dali za odvedenou práci. Jenže bez práce nejsou koláče, tak hned odpoledne po obědovém šlofíku jsme začali špejlit střívka na jitrničky a jelítka. Po pár nepovedených kouskách jsme se dokonale sehráli. Práce nám šla od ruky a za chvíli bylo hotovo. Tím jeden z nejvoňavějších dnů v roce byl za námi.
Po-zabijačkové hody se konaly další dva dny, kdy probíhala ochutnávka prejtu, jitrnic, jelit a škvarků. K večeři bylo ještě jedno překvapení v podobě poctivé tlačenky.
Ve středu 11. února čekalo naše zaměstnance překvapení. Žáci ZŠ Sokolovská každému z personálu připravili žlutou růži jako poděkovaní za jejich dosavadní práci v rámci Mezinárodního dne nemocných.
Čtvrteční odpoledne 12. února se konala Stravovací schůze s nutriční terapeutkou.
Následující týden v pondělí 16. února se opět cvičila jóga.
Na úterní výuce Univerzity třetího věku 17. února jsme absolvovali přednášky na témata: Mozkové hemisféry a Mandala zdraví.
Na středu 18. února přijaly do Domova pozvání paní Libuše Kotoučková a Hana Homolová. S sebou ve dvou kočárkách přivezly čtyři tzv. „realborn“ panenky.
Sice už bylo po popeleční středě, ale to nám až tak nevadilo. Slavil se masopust, a to famózním hulahula hawaiským stylem. Tentokrát se do průvodu zapojila i děvčata z Výchovného ústavu VM a my děkujeme za jejich energii a za taneční kreaci legendárního Mumuland. Tuhle písničku i choreografie z hlavy ještě dlouho nedostaneme. Kromě obyvatel Havajského ostrova šli průvodem i myška Minnie, maková panenka, krásný modrásek, lodní kapitán, reprezentanti olympijského týmu, čertice s andělem, králíček, dýně, kašpárek a další.
Že dnešní reálný svět není bílý ani černý, že neexistuje výběr mezi buď anebo a že nejsme až tak moc přízemní, o tom nás přesvědčil mistr řemesla, profesionální kouzelník a mág Martin Čejka. Jeho famózní show se konala v úterý 24. února v prostorách U3V.
Další aktivizace probíhaly v rámci jednotlivých oddělení. Například výroba srdíček na výzdobu ke dni sv. Valentýna, virtuální prohlídky s brýlemi Kaleidó, individuální canisterapie, rehabilitace, tréninky chůze i paměti. Práce bylo opravdu mnoho, a tak jsme společně zvládli i další měsíc. A teď už konečně jdeme vítat jaro a jeho vlaštovky.
Od března platilo v domově kvůli střevnímu virovému onemocnění omezení pro společenský i návštěvní režim. Situaci byl přizpůsoben i jídelníček, aby se proces uzdravování urychlil.
Po dvou týdnech jsme se sešli u cvičení jógy v pondělí 16. března.
V úterý 17. března proběhla výuka na Univerzitě třetího věku s profesorkou Lucií Polákovou. Kurz psychologie přinesl téma Křivka zapomínání a trénink paměti, zatímco v kurzu arteterapie jsme vyzkoušeli techniku Tří stromů.
Ve středu 18. března naše milé obyvatelky upekly jablečný závin jako občerstvení na čtvrteční pánský klub. Den svatého Josefa jsme oslavili společně s děvčaty z Výchovného ústavu Velké Meziříčí.
V pondělí 23. března jsme cvičili jógu. Tento týden od pondělí 23. do středy 25. se konala tradiční Velikonoční výstava v místním Jupiter clubu. Děkujeme Svazu žen, že se i nadále můžeme účastnit, a tím prezentovat výrobky našich klientů. Někteří z našich klientů výstavu navštívili ve středu 25. března. Tuto cestu jsme si zpříjemnili i návštěvou kavárny. V domově se současně celý týden v prostorách univerzity konal jarní bleší trh.
Následující pondělí 30. března jsme opět využili cvičení jógy, abychom posilovali mysl i ducha.
A posledního 31. března pokračovala již 15. výuka na Univerzitě třetího věku. Těmito lekcemi, které byly zaměřeny na Psychologii reklamy a Psychologii barev, se semestr překlopil do druhé poloviny.
Velikonoční dobu také rozhodně neodstavujeme na druhou kolej. Pašijový týden, křížové cesty, osvěta zvyků, pletení pomlázek, malování kraslic a mlsání velikonočního beránka. To všechno nám přinesl týden, který mrknutím vyměnil březen za aprílový duben. Aprílové nebylo jen počasí, jako každý rok se opět někdo nachytal a někdo někoho napálil.
Začátek dubna se zcela nesl ve velikonočním duchu. Představte si, že Škaredá středa tento rok zrovna připadla zrovna na Apríla, a to není apríl. Je to dobře, protože na tuhle středu se nikdo nemá mračit, aby se neškaredil celý rok. Pro připomenutí událostí během Pašijového týdne jsme ochutnali velikonočního beránka. Voněl po rozinkách, oříšcích a láskou k pečení. Byl vynikající.
Zelený čtvrtek 2. dubna jsme kromě tradičního špenátu k obědu měli příležitost nakoupit oblečení. Prodej probíhal v prostorách U3V. Ve spolupráci se ZŠ Sokolovská vznikla nová výstava: Jarní probuzení.
Na státní svátky: Velký pátek a Velikonoční/červené pondělí jsme odpočívali a čerpali síly do dalšího rovněž zkráceného týdne.
Od úterý 7. dubna až do pátku 10., kdy byla sloužena bohoslužba, proběhla dvě školení personálu, dva prodeje oblečení i ponožek a také dvě oslavy krásných 90. narozenin našeho klienta pana Jiřího Krále.
Pondělí 13. dubna odstartoval projekt Diakonie a TV Nova: Psaní od srdce. Finišovat bude začátkem května, tak pokud chce ještě někdo potěšit vlídným dopisem či třeba pohlednicí, je nejvyšší čas! V dopoledním shonu jsme si našli čas, abychom si zacvičili, protáhli svalstvo a uvolnili dýchací cesty na józe s dobrovolnicí Janou Mazánkovou.
Úterní dopoledne 14. dubna proběhla výuka na Univerzitě třetího věku. S lektorkou Mgr. Lucií Polákovou jsme se v kurzu psychologie dozvěděli: Jak se nenechat manipulovat. V kurzu arteterapie jsme pak vyzkoušeli: Test temperamentu podle barev.
Páteční dopoledne patřilo tradiční Bohoslužbě, a současně bylo možné využít služeb masérky.
Následující týden v pondělí 20. dubna pod záštitou Kraje Vysočina se v prostorách U3V konal akreditovaný kurz: Specifika péče v domácím prostředí. Přednášející byla lektorka Ing. Bc. Zuzana Rajdlová, DiS., vyškolená zdravotní sestra, garantka HARTMANN – RICO a.s.
Úterý 21. dubna k nám v odpoledních hodinách zavítalo na návštěvu pojízdné kolo zmrzlinárny Snová. Našim obyvatelům i sousedům z Domu s pečovatelkou službou nabídli kopečkovou zmrzlinu. Na výběr bylo celkem z osmi smetanových příchutí i sorbetů. Nechyběla vanilková s madagaskarskou vanilkou, čokoládová extra dark, pistáciová z iránských pistácií, maková s povidly, kokosová s mandlemi a ze sorbetů mango, citrón a meruňka. Osvěžující zastávka se konala přímo ve vestibulu Domova, naproti hlavnímu vchodu.
Konnichiwa, nemějte obavu, v tomto případě je změna řeči na místě. Užili jsme si totiž parádní japonský den. A to včetně přípravy a ochutnávky tradičního pokrmu, vyzkoušeli jsme i jíst s hůlkami. Děkujeme Marušce Axmanové za přípravu sushi maki. Tak tedy dobrou chuť: itadakimasu.
No a najednou jsme v poslední týdnu měsíce dubna. Tentokrát jsme si na pomoc pozvali děvčata z Výchovného ústavu VM. Než přišla samotná filipojakubská noc, na zahrádce pod krásně rozkvetlými třešněmi jsme si opekli chutné a voňavé špekáčky. Dali jsme si je s čerstvým chlebem. To víte, že bříška byla spokojena hned, jak se napapala.
Poslední dubnový den, čtvrtek 30., než dámy odletí na sraz do temných a tajemných lesů, jsme absolvovali ještě výukový den na U3V.
Psychologie přinesla téma: Stres a syndrom vyhoření. Arteterapie v návaznosti na biblioterapii lekci: Pět chlebů a dvě ryby.
Volnočasového programu se týkaly i další oslavy narozenin a svátků, probíhala canisterapie, používali jsme Kaleidó brýle s virtuální realitou, využívali jsme služeb kadeřnice, pedikérky, masérky a holiče.
Tak a podle toho, kolik se nám vrátí zaměstnankyň po leteckých výpravách za kolegyněmi do lesů a hájů, kam se obyčejný člověk nemá odvahu podívat, se v příštím čísle Déčka dozvíme, jak jsme trávili lásky čas na prvního máje…
Svátek práce a Den vítězství si letos zaslouží poklonu, oba velice významné dny kalendář přisoudil na pátky, a tak některým pracovníkům příjemně prodloužily víkend.
Krásný a voňavý jarní měsíc přinesl i znatelnou únavu. Počasí nás pěkně potrápilo. Neplechu dělalo sucho a přetrvávající chladné dny. My jsme se ale nevzdali. Na zimu jsme poslali bič, aby zima táhla pryč a my jsme konečně mohli na zahrádku bez huňatého zimního kabátku.
V prostorách domova se pozvolna měnila výzdoba z Velikonoc na výzdobu v jarním duchu. Nad rámec výuky Univerzity třetího věku pořádáme i další vzdělávací akce a přednášky. Další volný čas využíváme k tvoření dekorací či jiných výrobků.
“Co Čech to muzikant.“ To se opravdu neříká nadarmo. Tentokrát jsme 5. května měli možnost slyšet jedinečné hudební ukázky ze středověké či renesanční doby. Mgr. Pavel Josef Macků, Ph.D. totiž přednášel o vývoji dechových a strunných nástrojů od jejich prehistorické formy do té současné. Mezi celkem 50 vystavených kousků patřily např.: zvířecí rohy, křivý roh, chrota, cink, loutna, fidula, psalterium, středověká harfa a další.
O 168 hodin později, v úterý 12. května k nám přijal pozvání pan Miloslav Svitáček z dobrovolnického centra STŘED,z.ú.. Opět jsme s ním mohli sdílet další z jeho cestovatelských zážitků, které prožil během putování, tentokrát napříč Rumunskem . No, a to byla jízda nejen jejich domácí Dacií. Děkujeme za inspiraci, odhodlání a neskutečný elán.
Ve středu k nám přijela prodejkyně ponožek a ve čtvrtek 14. května jsme se připojili k natáčení krásného historického projektu Paměť národa společnosti Post Bellum s panem Rostislavem Šímou. Paměť národa se dlouhodobě věnuje zaznamenávání vzpomínek pamětníků 20. století. Cílem je zachycovat dosud nezpracovaná svědectví a životní příběhy, nejen ty spojené s velkými historickými událostmi, jako byla německá okupace Československa, politické procesy 50. let či srpnová okupace v roce 1968, ale také příběhy odrážející regionální dějiny a osobní zkušenosti jednotlivců.
Tento čtvrtek 14. května jsme na DZR zpracovávali rostlinky hluchavky bílé.
V pátek 15. května začal těžký čas pro všechny kardiaky. Začalo MS v hokeji.
Úterý 19. května probíhala výuka na Univerzitě třetího věku. Psychologická lekce profesorky Polákové řešila téma: Narativní psychologie a v kurzu arteterapie jsme tvořili koláž: Na co jsem nejvíce pyšná/pyšný?
Lahodnou záležitost připravil čtvrtek 21. května. Věděli jste, že toto květnové datum je oficiálně známo jako Den jahod se šlehačkou? No, tak jsme si osladili život a povinně mlsali. Národní dny se přece mají ctít.
V pondělí 25. května se v našem Domově pořádal Kurz pro osoby pečující v domácím prostředí, sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách na téma Virtuální realita demence. S využitím technologie virtuální reality jsme mohli vidět svět očima člověka s poruchou paměti.
Mezitím naši šikovní údržbáři na zahrádce instalovali ochranné plachty proti sluníčku. Tím přibylo více možností pro klienty i jejich návštěvy posedět ve stínu.
Bravurně ovládá harmoniku i klávesy. Zahraje cokoli. Hašlerky, české a moravské lidovky, kapelu Mirai, rock'n'rollové taneční pecky. Píše vlastní texty. V úterý 26. května jsme si společně dvě hodiny notovali. Máme na mysli p. Otto Lněničku, který umí připomenout, jak nádherná a potřebná je česká muzika.
Další volnočasová okénka jsme soustředili na zvelebení a osazování zahrádky a teras. Každé pondělí jsme cvičili jógu, všední páteční dopoledne patřila pravidelným bohoslužbám. Četli jsme si z knihy starých řemesel, někteří z klientů slavili narozeniny a „odstartovala každoroční zábava v podobě mytí okem“.
Červen je takový měsíc, kdy každý na něco čeká. Děti a školáci na letní prázdniny, šéfové na data pro uzávěrky, no a my až se počasí konečně umoudří.
To neznamená, že jsme zaháleli, hned v pondělí 1. června jsme cvičili jógu a potom na Pomněnce otrhávali lístky petržele do polévky.
Druhý den v měsíci probíhala předposlední výuka na Univerzitě třetího věku. Kurz psychologie přinesl téma: Relaxační techniky a autogenní trénink a kurz arteterapie práci s keramickou hlínou.
Třetího června proběhlo setkání obyvatel s vedením a poté následovala kvartální stravovací schůze s nutriční terapeutkou.
Další den čtvrtého června proběhl prodej ponožek a pátek maraton společenských událostí doplnila bohoslužba.
Osmého června jsme se pěkně prodýchali, protáhli a procvičili.
A tak Gaudeamus igitur, 957 let. To je součet roků 11 obyvatel našeho domova, kteří absolvovali 20 lekcí na kurzech arteterapie a psychologie v rámci celoživotního vzdělávání na Univerzitě třetího věku.
Gratulujeme čerstvým absolventům a absolventkám k vydařeným semestrům. Poslední semestrální výuka objasnila eukanistiku naruby a terapeutické karty.
Počasí nepřeje, ale u srdíčka teplo je. A to 10. června díky žákyním a žákům, učitelkám a učitelům Základní umělecké škola VM. Děkujeme především panu Radovanu Hajnému za organizaci nádherného koncertu. Opět jsme měli možnost vidět přehlídku mladých a neskutečně nadaných talentů. Závěr týdne doplnila bohoslužba.
V pondělí patnáctého jsme cvičili a v úterý 16. června jsme zažili krásný den, krásnou hudbu a krásný zážitek, který nám zprostředkoval koncert s Magic melody.
Děkujeme žačkám a žákům ZŠ Školní Velké Meziříčí, konkrétně třídě 2.A a paní učitelce Dagmar Kameníkové za pohádkové pásmo protkané písničkami a básničkami, které proběhlo ve středu 17. června. S mezigeneračními setkáními ještě nekončíme, ještě ten den odpoledne pro nás tančili a recitovali žačky a žáci ZŠ Sokolovská Velké Meziříčí.
V červnu oslavila Kavárna Radost čtvrté narozeniny. Na celý týden od pondělí 22. do pátku 26. června se prostory univerzity třetího věku proměnily ve stylovou improvizovanou kavárnu. Čísla jsou jasná a mluví jasně. K pohoštění příchozích posloužilo neuvěřitelných 32 druhů různých pečených, nepečených, slaných a sladkých dezertů a 9 druhů domácích limonád.
Závěrečné dva dny měsíce června prošel velkou proměnou vestibul domova. Dokončena byla letní výstavka prací žáků ZŠ Sokolovská, vyletnil se i hlavní vchod a modří už vědí, třikrát hurá: doručen a hned zapojen byl nový automat na kávu.
Děkujeme všem zaměstnancům, kteří se zapojili do provozu KAVÁRNY RADOST 2026. Suma sumárum kavárna v číslech: přibližně 660 šálků kávy z 9 různých variant a spotřebovalo se 6 kg kávy, 23 l mléka, 4,5 l vaječného likér, 1,8 l šlehačky, 27 l perlivé vody na limonády, 1 kg březového cukru: na 32 druhů dezertů a 9 příchutí limonády.
Přátelé, kamarádi, my jsme to zvládli. Červen nabral neskutečné tempo a nyní přišla zasloužená odměna. Červenec nám dovolil zpomalit, urovnat myšlenky, načerpat síly, trošku se uvolnit, být tu oporou jeden pro druhého a užívat si vytouženou červencovou atmosféru.
Červenec byl vlastně takový letošní druhý aprílový měsíc, alespoň víme, že počasí má opravdu smysl pro humor. Jeden den nám dopřál 36 °C, druhý najednou 21 °C, no abychom byli stále ve střehu, viďte.
Červencové společenské dění otevřela tradiční záležitost, a to Zahradní slavnost v terapeutické zahrádce, která se konala v dopoledních hodinách ve čtvrtek 2. července. Letošní program zaujal názvem: Ta naše písnička česká. Pozvání k nám tentokrát přijali majitelé opravdu nádherných a zvučných hlasů: Petr Kubec a Petra Škorpíková.
Na jednotlivých patrech probíhaly rukodělné práce a po malých krůčcích nastal čas na bylinky. Zpracovávali a sušili jsme se levanduli, mátu, meduňku, heřmánek a další léčivé rostlinky užitečné pro domácnost, nebo jen tak na voňavý léčivý čaj. Teď budeme vyčkávat, až porostou houby, abychom si provoněli domov pořádnou smaženicí.
Školáci mají prázdniny a my zase více času na různorodější volnočasové aktivity jako je větší četnost kognitivních tréninků, rehabilitačních cvičení chůze a pohyblivosti končetin, promítání fotografií Velkomeziříčska a také fotografií společenských akcí z minulých měsíců. Páteční společenský život zůstává nadále vyhrazen duchovním službám ve spolupráci místní farnosti.
Slavili jsme narozeniny klientů. Navštívil nás prodejce ponožek, takže klienti i personál měli příležitost zakoupit si ponožky. Pochutnávali jsme si na zmrzlině, natírali dřívka barvou, namotávali klubíčka, vyšívali, vyprávěli si různé příběhy a historky z dovolených a byli v blízkosti pejsků v rámci edukační canisterapie. Do smečky Luďka Trojana přibyl pejsek Bad.
Pochlubit se musíme i vyšperkovanou letní výzdobou všech pater domova včetně věnců z ojedinělého nevěstina závoje a kukuřice.
K závěru červencového společenského dění se v domově uspořádalo letní hudební vystoupení pětičlenné skupiny Zpětné zrcátko ze Skutče. Mladí, krásní a talentovaní. Sršelo to tu životem, laskavostí a radostí ze života. Byli naprosto geniálně sehraní a my děkujeme za jejich návštěvu.
Do budoucna se těšíme na zahradní bohoslužbu za doprovodu Muzikantů Ladislava Prudíka a dožínkové slavnosti s kapelou DH Veseláci a Pressband z Nového Veselí. Tak hurá do příprav.
Tak jako slunečnice každým dnem otáčí se za Sluncem, my se otočíme za uplynulým měsícem a zrekapitulujeme si, co se všechno během srpna událo.
Prázdniny nabraly prudce na tempu, podobně jako změny počasí. Pěkně si letošní rok s námi zahrává, člověk neví, co si ráno obléct, aby odpoledne nevypadal jako blázen. Chvíli extrémní horko, až země praská suchem, najednou se zvedne vítr, že nevíte, jestli venčíte psa nebo pouštíte draka. Zatímco polovina kraje je zaplavena přívalovým deštěm, nad tou druhou není ani mráček stínu. Panečku to bude letos úroda, no, nechejme se ještě překvapit.
Srpen mrknutím oka vystřídal červenec a nás čekali dvě krásné záležitosti, a to poutní mše svatá a slavnosti dožínek. Není tedy divu, že volnočasové aktivity se věnovaly především přípravám a zařizování těchto dvou událostí.
Nejprve jsme okrášlili prostředí terapeutické zahrádky břízkami, které jsme barevně opentlili. Žehlili jsme kroje a začali shánět materiál na výrobu dožínkového věnce, který se po těch letech stal tak významným symbolem, bez kterého by to nebylo ono.
Závěr prvního srpnového týdne nám již 4. rokem přichystal slavnostní bohoslužbu, která se pořádala v pátek 7. srpna. Jako hudební doprovod, přijali pozvání Muzikanti Ladislava Prudíka. DĚKUJEME všem, kteří se na této významné akci podíleli a pomáhali při její realizaci (členům farnosti, našim zaměstnancům, sousedům z Domu s pečovatelskou službou, rodinným příslušníkům, muzikantům). Vážíme si vaší podpory a spolupráce a jsme rádi, že jste byli tento den ve stínu naší terapeutické zahrádky s námi.
Ještě jsme si říkali, že je času dost a do dožínek daleko. A to jste věděli, že?: „Pod tou naší starou lípou“ tam, ve stínu okrasných třešní, sedával o tradiční slavnosti dožínek mladý hospodář, který „Hledal galánečku“, co nebyla doma? Možná byla zrovna někde „Na břehu Blanice“, „Ale ne“, třebas „V Hodoníně“ za jiným vojáčkem? Ta „Slepička kropenatá“, „Ach, synku, synku“, ponauč se! Ta tvoje „Šumařinka“. Kéž by ti „Potůček bublavý“, co by „Od Tábora až k nám“, třebaže za pomoci „Čtyř párů bílých koní“, našel Lásku, Bože lásku“ jako trám. I kdybys celý rok až do příštích žní , musel čekat jen na ni.
Přesně jako MY na tradiční dožínkovou veselici s muzikanty DH Veseláci & PressBand, kteří nám v úterý 18. srpna po roce opět připomněli, jak je nádherná, důležitá, pravdivá, naplňující a srdečná, česká muzika. A my za to moc děkujeme.
No, jak nám to uteklo, všude spousta práce. Zpracovávali jsme různé suroviny na ovocný pečený čaj a zeleninové lečo. Broskve, švestky, ořechy, jablka, rajčata, cibuli, papriky, a ještě bychom našli další. Modří už vědí, čaj i lečo je zavařené. Ochutnali jsme také meloun a narozeninové dorty během různých oslav narozenin. Krom vázání drobných kytiček na dožínkový věnec jsme sušili květiny, malovali šišky, natírali dřívka, háčkovali, vyšívali, namotávali klubíčka, vyráběli řetěz z jeřabin a také poklidili zahrádku od suchých břízek. Kognitivní tréninky nad šálkem kávy nemohly chybět ani v srpnovém režimu. Během srpna se v prostorách univerzity třetího věku konaly různé prodeje oblečení. Rehabilitační místnost také nezůstala prázdná. Cvičilo se i posilovalo a nechyběla ani pravidelná canisterapie.
Tak teď už se jen naučit dešťový tanec, aby se Velké Meziříčí mohlo stále pyšnit, že vyrostlo na soutoku řek Oslavy a Balinky.
Pojďme se společně ohlédnout za událostmi, které se staly během září. Ač je září pro děti školou povinnými neoblíbené, je to krásný měsíc plný barev, proměn, poctivé práce a bolavých zad.
Brambory v pytlích, zelenina ve sklepě, jabloně očesané. Poctivé hospodyňky mají i šišky zavařené, a co se nevešlo do špajzu, chladí mrazničky. Úroda nebyla nic moc, ale tak to zkrátka chodí, jednou je hůř, jednou je líp a letošní sucho si vybralo svoji daň.
Univerzita třetího věku ve Velké Meziříčí zahájila 15. září akademický rok 2026/2027 s lektorem: akademickým malířem Vladimírem Netoličkou. Téma kurzu: Evropské galerie, První lekce: Londýn Tower, druhá: Londýn Queen Gallery.
Ze společenských akcí a praktických činností, které v domově probíhaly, můžeme říct, že jsme se téměř nehnuli z kuchyně. Nasmažili jsme bramboráky, zpracovali švestky a hrušky na pečený čaj, vytvořili vynikající bramborový salát z domácích vajec. Víte, co jsou to racuchy? Kdo hádal pokrm, má bod. Jsou to takové jablečné placky.
Uspořádali jsme setkání obyvatel s vedením, na kterou navázala pravidelná stravovací schůze.
Aby nás stále nehonila mlsná a ručičky se nemusely bát, že budou makat, promítli jsme si bláznivou českou komedii „Jak se nám to mohlo stát“.
S prodlužujícími se večery jste měli možnost narazit na tištěný MAGAZÍN zaměřený na Velké Meziříčí. Měli jste už možnost listovat tímto časopisem plným rozhovorů se zaměstnanci velkomeziříčských firem? Pokud jste ještě nečetli, na recepci stále nějaké vzorky najdete.
Týden sociálních služeb dozrál do plnoletosti, APSS jej stanovila od 28. září do 4. října. Dny otevřených dveří v našem domově probíhaly od 29. září do 2. října, bylo možné prohlédnout si společenské prostory a během komentovaných prohlídek se dozvědět i nějaké perličky.
No, máme tu podzim, kdo netrpí houserem, nebojte, vás dostane chřipečka v tandemu s virózkou. Tak žádné vylomeniny na drakiádách, pořádně oblékat, mladí jsme už byli.
Začátkem října pokračoval Týden sociálních služeb a s nimi prohlídky pro veřejnost. Společenské aktivity nabízely artefiletické tvoření a možnost účastnit se pravidelné páteční liturgie v domovní kapli.
V úterý 6. října se v prostorách U3V konal energický koncert muzikanta Vladimíra Pecháčka. Ručičky se bát nemusely, tentokrát jejich práce pouze tleskat do rytmu.
Středa 7. října ve Velkém Meziříčí probíhal Koláč pro hospic a mezitím v Jihlavě zdravotní „Sestry v akci na Vysočině“ sdílely na konferenci svoji praxi ze sociálních služeb . Krajská sekce APSS ČR v Kraji Vysočina v čele s předsedkyní Mgr. Šárkou Kubátovou v prostorách Krajského úřadu Kraje Vysočina pořádala ve středu 7. 10. 2026 pro více než 70 účastnic z řad zdravotních sester v sociálních službách odbornou konferenci - Sestry v akci na Vysočině . Program konference se primárně zaměřil na sdílení zkušeností z oblastí, které jsou pro zdravotní sestry v sociálních službách aktuální, a to například spolupráce s Krajskou záchrannou službou Kraje Vysočina, jak se daří aplikovat do praxe telemedicínu nebo jak mohutně se rozvíjí paliativní péče o klienty. Na závěr bylo možné také navštívit workshop se zaměřením na téma napadení agresorem. Účastnicím byl také blíže představen Profesní svaz zdravotních sester v sociálních službách. Celým dnem provázely a o odborný program se postaraly vrchní sestry z domovů pro seniory Mgr. Markéta Nedomová Bártová (DSVM) a Monika Bartůšková, DiS. (Integrované centrum sociálních služeb Jihlava, příspěvková organizace). Sestry v akci na Vysočině přilákaly pozornost odborné veřejnosti a potvrdily, že je v sociálních službách třeba reagovat na stále složitější zdravotní potřeby klientů i s pomocí moderních metod . A že společné konstruktivní sdílení zkušeností vede ke skutečnému rozvoji péči.
V pátek 9. října byla velká změna programu. Místo mše svaté jsme tentokrát vyrazili do místní hospůdky na starou klasiku: pohár, pivo a kafíčko, teda to se nám to hodovalo.
Následující týden od 12. do 16. října jsme absolvovali přednášku pana Vladimíra Netoličky v rámci výuky na Univerzitě třetího věku, téma lekce: Londýn Christies. Středa patřila nákupu ponožek a čtvrtek prostory U3V ovládlo školení tentokrát pro zaměstnance.
Máme tu podzimní paletu plnou inspirace z rukou přírody. Pravda, možná někteří chytili ze sbírání hub housera a jiní bojují s rýmou, protože podcenili ošacení na drakiádu, ale není krása , co všechno můžeme tvořit i v tomto období? Proto další týden se věnoval přednostně rukodělných činnostem.
Přátelé, víte, že nastává čas ? Během výroby podzimních dekorací se objevily i první zimní „vlaštovky“, a to v keramické dílně. Napovíme, má tvar: okřídlených andílků, šupinatých kapříků, omašlených zvonečků, voňavých stromečků a roztomilých zlatých prasátek.
V pondělí 26. října atmosféra pokračovala. Děkujeme děvčatům z Výchovného ústavu VM za příjemnou návštěvu a jejich šikovné ruce!! Přilijeme si vodu do mlýna, jak nám to tu vonělo. Ve spolupráci s děvčaty jsme pekli a následně zdobili perníčky, sdíleli radost, úsměvy a hezké chvíle.
Před státním svátkem jsme ještě stihli v úterý 27. října akci úplně z jiného soudku. Přednášející místnost ovládla beseda Martiny Bittnerové: Vraž do toho kopu vajec! Debata se věnovala převážně Magdaleně Dobromile Rettigové, jejíž kuchařka nedávno slavila výročí 200 let od prvního vydání. Dozvěděli jsme se spoustu informací nejen o perličkách a vychytávkách z kuchyně, ale i zajímavosti ze života samotné autorky. Víme například, že byla múzou zástupu konzervativních hospodyněk, mladé obrozenkyně tehdy k Rettigové vzhlížely jako k národní autoritě, učitelce a vzoru ženské emancipace, sama mladičká Božena Němcová (tenkrát ještě Barbora Panklová) ji vyjadřovala obrovský hold a respekt. Dále jsme teoreticky navštívili rettigovské sídlo v Litomyšli, ale ani těch praktických informací nebylo málo. Ha, modří už vědí. Nadčasovým lékem na kocovinu je obyčejný čuník na kmíně a pivu. Čtenáři, nemusíte děkovat!
No a úterní odpoledne nám po 14 dnech přichystalo další přednášku v pana Netoličky v rámci U3V na téma: Londýn Sothebys.
Příběh dalšího měsíce v kalendáři je v cíli, tak si ještě připomeneme, proč někteří zaměstnanci zůstali ve středu 27. října doma. Kdybyste nevěděli, tak Československo je zasloužilým veteránem, letos už 108. rokem.
A ještě do podvědomí čtenářů pošleme myšlenku o 29. říjnu 2026. Toto datum připadá Světovému dni lupénky, obecně znám jako Puntíkový den. Pointa obléct puntíkový oděv bortí předsudky a rozšiřuje myšlenku, že i lidé s diagnostikovanou lupenkou mají ve společnosti své místo.
Závěr aktivit týdne, pátek 30. listopadu, si rozdělíme na dvě části – obyvatelé na mši svatou do kaple a zaměstnanci na školení o práci s klientem, zvládání emocí a nastavování hranic.
Pozor, pozor, událost roku vrchní sestra DS je mezi 6 finalistkami v soutěži Setra roku 2026. Tak hlasovat, šupem!
Tentokrát článek z dění domova uzavřeme společnými silami PIETNĚ. Milí čtenáři, prosíme, pojďme společně ve svých myšlenkách a srdcích i přes bolest uctít PAMÁTKU ZESNULÝCH. Vzpomeňme na zesnulé obyvatele domova, ale i na nejbližší a nejdůležitější osoby našich životů, které jsme ztratili. Dopřejme jim klid, jež si zaslouží. Vězte, že vzpomínka je zabarvená emocí a emoce nemusí být tichá, může být krásná, může být bolavá. Vzpomínka musí existovat, vzpomínka je naše, vzpomínejme s láskou i my jednou budeme vzpomínkou…
Adresa Zdenky Vorlové 2160, 594 01 Velké Meziříčí